V duchu umím střílet z kuše
(díky měsíci narození)
a vymyslím cestu
do tvý zvrácený duše
Vita Caroli
(díky měsíci narození)
a vymyslím cestu
do tvý zvrácený duše
Vita Caroli
ŠESTADVACET
A zase jsem v mlžném oparu
nad Prahou
jedu si takhle tím podzimním městem
z minulosti se mi chce zvracet
tak myslím na Tebe
už teď jsme spolu
v mojí mysli
odděleni stěnou z budoucnosti
Je tma a zima leze do kostí
zuby mi drkotají
cítím tlukot srdce vlevo od brady
Myslím na Tebe
Ať už se jmenuješ jakkoliv
Myslím na Tebe
Jak asi vypadáš
soustředím se na Tebe
Jaké máš ruce
hledám Tě
na své nové pražské trase...
Přesedlala jsem totiž z devítky na šestadvacet.
A zase jsem v mlžném oparu
nad Prahou
jedu si takhle tím podzimním městem
z minulosti se mi chce zvracet
tak myslím na Tebe
už teď jsme spolu
v mojí mysli
odděleni stěnou z budoucnosti
Je tma a zima leze do kostí
zuby mi drkotají
cítím tlukot srdce vlevo od brady
Myslím na Tebe
Ať už se jmenuješ jakkoliv
Myslím na Tebe
Jak asi vypadáš
soustředím se na Tebe
Jaké máš ruce
hledám Tě
na své nové pražské trase...
Přesedlala jsem totiž z devítky na šestadvacet.
MALIČKÁ
Prej jsem maličká
maličká jako první květ
sněženky z jarolímova
v létě jsem zmizela
hledej mě zase až časně z jara
černá ovce mezi bledulema
Prej jsem maličká
maličká jako první květ
sněženky z jarolímova
v létě jsem zmizela
hledej mě zase až časně z jara
černá ovce mezi bledulema
RŮŽE Z POUTI
Jsme spolu v mém snu
na heřmanské pouti.
Je to barevný večer na sklonku léta.
Vystřelils mi růži,
tak to ti teda pěkně dík
- krepák jsem měla vždycky ráda.
Kluky, co se na poprvé trefí
už tolik ne.
Jsme spolu v mém snu
na heřmanské pouti.
Je to barevný večer na sklonku léta.
Vystřelils mi růži,
tak to ti teda pěkně dík
- krepák jsem měla vždycky ráda.
Kluky, co se na poprvé trefí
už tolik ne.
PŘEDMĚSTÍ
Jsem jako město Pardubice
první mi vládne Vilém
budujíc pevné hradby
u nichž jsme se líbali naposled
a potom Vojtěch,
zaměstnáním politik,
profesí šlechtic,
chtěl smrt Kateřiny tolik,
že je hladový zůstane navždy.
Vojtechův bratr Jan
nechal postavit tribunu v kostele
sv. Bartoloměje
a v renesančním slohu vybudoval
ze zničeného zase nové.
Fénix z popela!
Co jsem taky čekala?
Jsem malé město v České republice
všichni moji vládci
vymřeli v roce 1646 po přeslici
podruhé uvnitř mého srdce
léta páně 2017.
Jsem jako město Pardubice
první mi vládne Vilém
budujíc pevné hradby
u nichž jsme se líbali naposled
a potom Vojtěch,
zaměstnáním politik,
profesí šlechtic,
chtěl smrt Kateřiny tolik,
že je hladový zůstane navždy.
Vojtechův bratr Jan
nechal postavit tribunu v kostele
sv. Bartoloměje
a v renesančním slohu vybudoval
ze zničeného zase nové.
Fénix z popela!
Co jsem taky čekala?
Jsem malé město v České republice
všichni moji vládci
vymřeli v roce 1646 po přeslici
podruhé uvnitř mého srdce
léta páně 2017.
HUSA VÍ K!
V Husavíku kdejaké dívce došlo,
že byla husa
Poslouchám Klusa
a je to fakt hnusa
myslet při tom na kluka
Možná jsem Nina,
taková zoufalá malá
a kričím tvoje jméno
Jan, ó, Jan, ó!
Walter Trobisch
by řekl: Andreo, co tu zase tropíš
za hlouposti?
...Dva středy však jeden kruh
jde to až do morku kostí
ještě nedávno jsme dýchali společný vzduch
na pár minut jsme byli spolu v souladu
Nepřislo ani nový ráno
aa
a
a už jsem viděla ten pohyb
...ten zasranej pohyb,
co znamená všechno...
otáčíš
se
pomalu
zády.
Sedím
v kostele
v Husaviku
Dobré ráno zpívá Klus,
Dobré ráno!
Tak už ses probrala?
Sem husa a bezvěrec.
Za sebou mám přístav
nesplněných snů
- to je fakt debilní klišé
takovýhle slova, ten přístav a nespněný sny.
Jen tak dělám, že jsem snad básnířka
nebo aspoň zajímavá
ale jsem NIC
o tom už jsme se bavili minule.
NIC v tvý krabici!
Marnost nad marnost!
Já jsem jen zrnko písku,
jen molekula soli v oceánu,
jen kousek zranitelný hmoty
a vůbec neumím rýmovat
ani střídavě, sdruženě, přerávaně ani obkročmo
Je mi to tak nějak jedno.
Jenom potřebuju, aby moje písmo bylo svaté.
Asi nesnášim kostely
nutěj nás si pořád něco říkat,
něco si myslet a za něco se kát.
Na to můžu tak leda srát.
Mám radši ten přístav,
kde nejsou pravidla,
voda nabízí moc možností,
lodě se pohupují v rytmu vesmíru sem a tam
asi čekaji až příjde a vezme je na moře
And rea and moře
nový titulek do mojí životní kapitoly.
Těžko se mi tu dýchá a mám hlad
s nechutí jíst
chtěla bych číst Sylvii Plath
Sylvie, my dvě jsme stejný - ani mě moře nechce!
Vrátí mě zpět mezi kostel a přístav.
Natáhnu ruku a stopnu si kočár zpátky ke své víře.
V Husavíku kdejaké dívce došlo,
že byla husa
Poslouchám Klusa
a je to fakt hnusa
myslet při tom na kluka
Možná jsem Nina,
taková zoufalá malá
a kričím tvoje jméno
Jan, ó, Jan, ó!
Walter Trobisch
by řekl: Andreo, co tu zase tropíš
za hlouposti?
...Dva středy však jeden kruh
jde to až do morku kostí
ještě nedávno jsme dýchali společný vzduch
na pár minut jsme byli spolu v souladu
Nepřislo ani nový ráno
aa
a
a už jsem viděla ten pohyb
...ten zasranej pohyb,
co znamená všechno...
otáčíš
se
pomalu
zády.
Sedím
v kostele
v Husaviku
Dobré ráno zpívá Klus,
Dobré ráno!
Tak už ses probrala?
Sem husa a bezvěrec.
Za sebou mám přístav
nesplněných snů
- to je fakt debilní klišé
takovýhle slova, ten přístav a nespněný sny.
Jen tak dělám, že jsem snad básnířka
nebo aspoň zajímavá
ale jsem NIC
o tom už jsme se bavili minule.
NIC v tvý krabici!
Marnost nad marnost!
Já jsem jen zrnko písku,
jen molekula soli v oceánu,
jen kousek zranitelný hmoty
a vůbec neumím rýmovat
ani střídavě, sdruženě, přerávaně ani obkročmo
Je mi to tak nějak jedno.
Jenom potřebuju, aby moje písmo bylo svaté.
Asi nesnášim kostely
nutěj nás si pořád něco říkat,
něco si myslet a za něco se kát.
Na to můžu tak leda srát.
Mám radši ten přístav,
kde nejsou pravidla,
voda nabízí moc možností,
lodě se pohupují v rytmu vesmíru sem a tam
asi čekaji až příjde a vezme je na moře
And rea and moře
nový titulek do mojí životní kapitoly.
Těžko se mi tu dýchá a mám hlad
s nechutí jíst
chtěla bych číst Sylvii Plath
Sylvie, my dvě jsme stejný - ani mě moře nechce!
Vrátí mě zpět mezi kostel a přístav.
Natáhnu ruku a stopnu si kočár zpátky ke své víře.
PROTI VKUSU ŽÁDNÝ DIŠPUTÁT
Dvě důležitý věci,
který pro tuhle chvíli potřebuješ -
foťák a nový vzpomínky.
Ukázal jsi mi tajnou jeskyni
uprostřed lávového podle
hned vedle kráteru na úpatí Myvatn
- malinkou jeskyni našich duší -
Ptám se tě, co znamenaj ty klikiháky
co máš vytetovaný na boku
jsou japonský
Japonsko... tam příště, tam pojedu!
Jsou japonský jako čaje
hm,
rozsypaný čaj na těle
úhledně uspořádán
Jaká je v tom logika mi prosimtě řekni
uspořádat rozsypané?
Poznej nepoznané!
Tvrdíš tak jistě, že se naše mozky lišej o krabici s nic,
o tvý krabici se chci dozvedět víc
- chci najít to tvoje čarokrásný NIC!
S vykřičníkem!
Hledám to NIC a najednou je z nic NĚCO
Kouknu se pod sebe
vidíc nic okolo i ve vodě
nic není ve mně
nic není v tobě
vidím až na dno
tvý prelétavý duše
zní mi v hlavě
No fool No more
Celý to všechno je tak necitelně krásný,
krasně zcitlivělý nic neznamenající
jeskynní dotek.
Rozhodla jsem se uvnitř mojí krabice,
že aby to mělo nějaký grády
dneska Ti dám
svoje tělo.
Tělo za tělo,
duši za duši,
tak se to sluší
na tomhle ostrově plným lávového kamení.
Myslím na ta neustálá znamení,
říkajíc, že bych mela objevovat víc skrytých míst
uvnitř sebe
Asi se musim naučit, kdy je upřímnost oprávněná
a kdy není upřímnost ničím víc než párty trikem.
Jakou nadprirozenou vlastnost postrádám?
házet japonský čaje do vzduchu
A chuť nacházet sebe sama
při pohledu na Tebe.
Dále chci, abych ti tohle všechno mohla říct pohledem.
Pohledem z adresy Nikde
na adresu Nic.
Tak ty prej chceš létat.
Jen se proleť, můj milý,
poznej všechno nepoznané
a pak se vrať na pevnou zem
do mé náruče,
co ti dá pocit bezpečí
u tebe v místečku.
Ach další místečko,
další pokoj,
další okno,
ze kterého koukám ven,
zatímco budeš sladce spát.
Kolik těch místeček ještě uvidíme
společně odděleni
neprůhledným sklem.
U tebe by měla být prostě umístěna značka
NO CAMPING
Umíš být sám?
Sám se mnou?
Osa milý?
Fotku si radši udělám do svý hlavy
hned vedle krabice NIC
napíšu na ní magické datum 7. 7. 2017
Dvě důležitý věci,
který pro tuhle chvíli potřebuješ -
foťák a nový vzpomínky.
Ukázal jsi mi tajnou jeskyni
uprostřed lávového podle
hned vedle kráteru na úpatí Myvatn
- malinkou jeskyni našich duší -
Ptám se tě, co znamenaj ty klikiháky
co máš vytetovaný na boku
jsou japonský
Japonsko... tam příště, tam pojedu!
Jsou japonský jako čaje
hm,
rozsypaný čaj na těle
úhledně uspořádán
Jaká je v tom logika mi prosimtě řekni
uspořádat rozsypané?
Poznej nepoznané!
Tvrdíš tak jistě, že se naše mozky lišej o krabici s nic,
o tvý krabici se chci dozvedět víc
- chci najít to tvoje čarokrásný NIC!
S vykřičníkem!
Hledám to NIC a najednou je z nic NĚCO
Kouknu se pod sebe
vidíc nic okolo i ve vodě
nic není ve mně
nic není v tobě
vidím až na dno
tvý prelétavý duše
zní mi v hlavě
No fool No more
Celý to všechno je tak necitelně krásný,
krasně zcitlivělý nic neznamenající
jeskynní dotek.
Rozhodla jsem se uvnitř mojí krabice,
že aby to mělo nějaký grády
dneska Ti dám
svoje tělo.
Tělo za tělo,
duši za duši,
tak se to sluší
na tomhle ostrově plným lávového kamení.
Myslím na ta neustálá znamení,
říkajíc, že bych mela objevovat víc skrytých míst
uvnitř sebe
Asi se musim naučit, kdy je upřímnost oprávněná
a kdy není upřímnost ničím víc než párty trikem.
Jakou nadprirozenou vlastnost postrádám?
házet japonský čaje do vzduchu
A chuť nacházet sebe sama
při pohledu na Tebe.
Dále chci, abych ti tohle všechno mohla říct pohledem.
Pohledem z adresy Nikde
na adresu Nic.
Tak ty prej chceš létat.
Jen se proleť, můj milý,
poznej všechno nepoznané
a pak se vrať na pevnou zem
do mé náruče,
co ti dá pocit bezpečí
u tebe v místečku.
Ach další místečko,
další pokoj,
další okno,
ze kterého koukám ven,
zatímco budeš sladce spát.
Kolik těch místeček ještě uvidíme
společně odděleni
neprůhledným sklem.
U tebe by měla být prostě umístěna značka
NO CAMPING
Umíš být sám?
Sám se mnou?
Osa milý?
Fotku si radši udělám do svý hlavy
hned vedle krabice NIC
napíšu na ní magické datum 7. 7. 2017
MĚRNÉ JEDNOTKY
všechny moje pocity jsou tu měřeny
jednotkou o dvě hodiny zpět
Je tu pět
a jak se máš ty?
všechny moje pocity jsou tu měřeny
jednotkou o dvě hodiny zpět
Je tu pět
a jak se máš ty?
KONZERVOVANÁ PÁRTY
Byla jsem jednou na párty mladých konzervativců
a i když v názvu mají jistou ideu
pozorovala jsem bandu tupců
stojících na baru
objednávajících víno každé dívce v okolí
tvářících se že oni tomu světu prostě rozumí.
Ukázali nám šmajchl koutek
a kdosi mi vyprávěl, že píše básně
to sice znělo krásně,
ale pak mě balil přes Fáč!
Byl to hnus velebnosti!
V ruce mi zůstala vinná sklenice
a plna lásky a chtíče
rozeběhla jsem se na tramku
směr Dejvice,
abych tě viděla a dala ti pusinku.
Dveře jsi nechal zamčené.
Dobrou noc, Lásko.
Možná jsem konzervativnější než vůbec tušíš.
Byla jsem jednou na párty mladých konzervativců
a i když v názvu mají jistou ideu
pozorovala jsem bandu tupců
stojících na baru
objednávajících víno každé dívce v okolí
tvářících se že oni tomu světu prostě rozumí.
Ukázali nám šmajchl koutek
a kdosi mi vyprávěl, že píše básně
to sice znělo krásně,
ale pak mě balil přes Fáč!
Byl to hnus velebnosti!
V ruce mi zůstala vinná sklenice
a plna lásky a chtíče
rozeběhla jsem se na tramku
směr Dejvice,
abych tě viděla a dala ti pusinku.
Dveře jsi nechal zamčené.
Dobrou noc, Lásko.
Možná jsem konzervativnější než vůbec tušíš.
HEŠTÉG DEEP
Neboj je to jen sebeklam pompéznosti,
když máš pocit výjimečnosti.
Není na světě nikoho,
kdo by ještě nebyl.
Někdo má rád krupicovou kaši a radio Dixie.
Někdo si myslí, že je někdo.
Více je někdy méně.
Každý den zkoušej bezvýznamný nádech a výdech.
Jediný, co pro sebe můžeš doopravdy udělat
je pít kafe a mít svůj osobní repertoár.
Neboj je to jen sebeklam pompéznosti,
když máš pocit výjimečnosti.
Není na světě nikoho,
kdo by ještě nebyl.
Někdo má rád krupicovou kaši a radio Dixie.
Někdo si myslí, že je někdo.
Více je někdy méně.
Každý den zkoušej bezvýznamný nádech a výdech.
Jediný, co pro sebe můžeš doopravdy udělat
je pít kafe a mít svůj osobní repertoár.