HUSA VÍ K!

V Husavíku kdejaké dívce došlo,
že byla husa
Poslouchám Klusa
a je to fakt hnusa
myslet při tom na kluka
Možná jsem Nina,
taková zoufalá malá
a kričím tvoje jméno
Jan, ó, Jan, ó!
Walter Trobisch
by řekl: Andreo, co tu zase tropíš
za hlouposti?
...Dva středy však jeden kruh
jde to až do morku kostí
ještě nedávno jsme dýchali společný vzduch
na pár minut jsme byli spolu v souladu
Nepřislo ani nový ráno
aa
a
a už jsem viděla ten pohyb
...ten zasranej pohyb,
co znamená všechno...
otáčíš
se
pomalu
zády.

Sedím 
v kostele
v Husaviku
Dobré ráno zpívá Klus,
Dobré ráno!
Tak už ses probrala?
Sem husa a bezvěrec.
Za sebou mám přístav
nesplněných snů
- to je fakt debilní klišé
takovýhle slova, ten přístav a nespněný sny.
Jen tak dělám, že jsem snad básnířka
nebo aspoň zajímavá
ale jsem NIC
o tom už jsme se bavili minule.
NIC v tvý krabici!
Marnost nad marnost!
Já jsem jen zrnko písku,
jen molekula soli v oceánu,
jen kousek zranitelný hmoty
a vůbec neumím rýmovat
ani střídavě, sdruženě, přerávaně ani obkročmo
Je mi to tak nějak jedno.
Jenom potřebuju, aby moje písmo bylo svaté.
Asi nesnášim kostely
nutěj nás si pořád něco říkat,
něco si myslet a za něco se kát.
Na to můžu tak leda srát.
Mám radši ten přístav,
kde nejsou pravidla,
voda nabízí moc možností,
lodě se pohupují v rytmu vesmíru sem a tam
 asi čekaji až příjde a vezme je na moře
And rea and moře
nový titulek do mojí životní kapitoly.
Těžko se mi tu dýchá a mám hlad
s nechutí jíst
chtěla bych číst Sylvii Plath
Sylvie, my dvě jsme stejný - ani mě moře nechce!
Vrátí mě zpět mezi kostel a přístav.
Natáhnu ruku a stopnu si kočár zpátky ke své víře.