LÁSKA ZA ČASŮ...KYSLÍKU

Sedím na břehu,
mezi dvěma světy
mezi životem a smrtí.
Vzpomínám, 
jak jsem ležela v důlku u klíční kosti
a poslouchala
jak těžce oddechuješ ve svém neklidném spánku.
Srdce Ti bušilo jako blázen.
Byl jsi blázen!
Ajá?
Já šlukovala každý výdech
jako tu nejvzácnější cigaretu.
Sála jsem tvoji nevyčerpatelnou energii,
vdechovala tvůj tajemný svět. 

Teď sedím na břehu.
Na místě, kde jsi usnul navždy.
A já u toho nebyla.
Nadechla bych se zhluboka a celým svým srdcem bych Tě vrátila mezi živé.
Jednou se potkáme znovu 
ve světě, 
kde lidské bytosti nepotřebují kyslík
a kde se sny stávají skutečností.
Prozatím Ti nechám kamínek na rozloučenou.
Není to smrt, 
ale život - to, co nezná hranice.