ŠESTADVACET
A zase jsem v mlžném oparu
nad Prahou
jedu si takhle tím podzimním městem
z minulosti se mi chce zvracet
tak myslím na Tebe
už teď jsme spolu
v mojí mysli
odděleni stěnou z budoucnosti
Je tma a zima leze do kostí
zuby mi drkotají
cítím tlukot srdce vlevo od brady
Myslím na Tebe
Ať už se jmenuješ jakkoliv
Myslím na Tebe
Jak asi vypadáš
soustředím se na Tebe
Jaké máš ruce
hledám Tě
na své nové pražské trase...
Přesedlala jsem totiž z devítky na šestadvacet.
A zase jsem v mlžném oparu
nad Prahou
jedu si takhle tím podzimním městem
z minulosti se mi chce zvracet
tak myslím na Tebe
už teď jsme spolu
v mojí mysli
odděleni stěnou z budoucnosti
Je tma a zima leze do kostí
zuby mi drkotají
cítím tlukot srdce vlevo od brady
Myslím na Tebe
Ať už se jmenuješ jakkoliv
Myslím na Tebe
Jak asi vypadáš
soustředím se na Tebe
Jaké máš ruce
hledám Tě
na své nové pražské trase...
Přesedlala jsem totiž z devítky na šestadvacet.
MALIČKÁ
Prej jsem maličká
maličká jako první květ
sněženky z jarolímova
v létě jsem zmizela
hledej mě zase až časně z jara
černá ovce mezi bledulema
Prej jsem maličká
maličká jako první květ
sněženky z jarolímova
v létě jsem zmizela
hledej mě zase až časně z jara
černá ovce mezi bledulema
RŮŽE Z POUTI
Jsme spolu v mém snu
na heřmanské pouti.
Je to barevný večer na sklonku léta.
Vystřelils mi růži,
tak to ti teda pěkně dík
- krepák jsem měla vždycky ráda.
Kluky, co se na poprvé trefí
už tolik ne.
Jsme spolu v mém snu
na heřmanské pouti.
Je to barevný večer na sklonku léta.
Vystřelils mi růži,
tak to ti teda pěkně dík
- krepák jsem měla vždycky ráda.
Kluky, co se na poprvé trefí
už tolik ne.
PŘEDMĚSTÍ
Jsem jako město Pardubice
první mi vládne Vilém
budujíc pevné hradby
u nichž jsme se líbali naposled
a potom Vojtěch,
zaměstnáním politik,
profesí šlechtic,
chtěl smrt Kateřiny tolik,
že je hladový zůstane navždy.
Vojtechův bratr Jan
nechal postavit tribunu v kostele
sv. Bartoloměje
a v renesančním slohu vybudoval
ze zničeného zase nové.
Fénix z popela!
Co jsem taky čekala?
Jsem malé město v České republice
všichni moji vládci
vymřeli v roce 1646 po přeslici
podruhé uvnitř mého srdce
léta páně 2017.
Jsem jako město Pardubice
první mi vládne Vilém
budujíc pevné hradby
u nichž jsme se líbali naposled
a potom Vojtěch,
zaměstnáním politik,
profesí šlechtic,
chtěl smrt Kateřiny tolik,
že je hladový zůstane navždy.
Vojtechův bratr Jan
nechal postavit tribunu v kostele
sv. Bartoloměje
a v renesančním slohu vybudoval
ze zničeného zase nové.
Fénix z popela!
Co jsem taky čekala?
Jsem malé město v České republice
všichni moji vládci
vymřeli v roce 1646 po přeslici
podruhé uvnitř mého srdce
léta páně 2017.
HUSA VÍ K!
V Husavíku kdejaké dívce došlo,
že byla husa
Poslouchám Klusa
a je to fakt hnusa
myslet při tom na kluka
Možná jsem Nina,
taková zoufalá malá
a kričím tvoje jméno
Jan, ó, Jan, ó!
Walter Trobisch
by řekl: Andreo, co tu zase tropíš
za hlouposti?
...Dva středy však jeden kruh
jde to až do morku kostí
ještě nedávno jsme dýchali společný vzduch
na pár minut jsme byli spolu v souladu
Nepřislo ani nový ráno
aa
a
a už jsem viděla ten pohyb
...ten zasranej pohyb,
co znamená všechno...
otáčíš
se
pomalu
zády.
Sedím
v kostele
v Husaviku
Dobré ráno zpívá Klus,
Dobré ráno!
Tak už ses probrala?
Sem husa a bezvěrec.
Za sebou mám přístav
nesplněných snů
- to je fakt debilní klišé
takovýhle slova, ten přístav a nespněný sny.
Jen tak dělám, že jsem snad básnířka
nebo aspoň zajímavá
ale jsem NIC
o tom už jsme se bavili minule.
NIC v tvý krabici!
Marnost nad marnost!
Já jsem jen zrnko písku,
jen molekula soli v oceánu,
jen kousek zranitelný hmoty
a vůbec neumím rýmovat
ani střídavě, sdruženě, přerávaně ani obkročmo
Je mi to tak nějak jedno.
Jenom potřebuju, aby moje písmo bylo svaté.
Asi nesnášim kostely
nutěj nás si pořád něco říkat,
něco si myslet a za něco se kát.
Na to můžu tak leda srát.
Mám radši ten přístav,
kde nejsou pravidla,
voda nabízí moc možností,
lodě se pohupují v rytmu vesmíru sem a tam
asi čekaji až příjde a vezme je na moře
And rea and moře
nový titulek do mojí životní kapitoly.
Těžko se mi tu dýchá a mám hlad
s nechutí jíst
chtěla bych číst Sylvii Plath
Sylvie, my dvě jsme stejný - ani mě moře nechce!
Vrátí mě zpět mezi kostel a přístav.
Natáhnu ruku a stopnu si kočár zpátky ke své víře.
V Husavíku kdejaké dívce došlo,
že byla husa
Poslouchám Klusa
a je to fakt hnusa
myslet při tom na kluka
Možná jsem Nina,
taková zoufalá malá
a kričím tvoje jméno
Jan, ó, Jan, ó!
Walter Trobisch
by řekl: Andreo, co tu zase tropíš
za hlouposti?
...Dva středy však jeden kruh
jde to až do morku kostí
ještě nedávno jsme dýchali společný vzduch
na pár minut jsme byli spolu v souladu
Nepřislo ani nový ráno
aa
a
a už jsem viděla ten pohyb
...ten zasranej pohyb,
co znamená všechno...
otáčíš
se
pomalu
zády.
Sedím
v kostele
v Husaviku
Dobré ráno zpívá Klus,
Dobré ráno!
Tak už ses probrala?
Sem husa a bezvěrec.
Za sebou mám přístav
nesplněných snů
- to je fakt debilní klišé
takovýhle slova, ten přístav a nespněný sny.
Jen tak dělám, že jsem snad básnířka
nebo aspoň zajímavá
ale jsem NIC
o tom už jsme se bavili minule.
NIC v tvý krabici!
Marnost nad marnost!
Já jsem jen zrnko písku,
jen molekula soli v oceánu,
jen kousek zranitelný hmoty
a vůbec neumím rýmovat
ani střídavě, sdruženě, přerávaně ani obkročmo
Je mi to tak nějak jedno.
Jenom potřebuju, aby moje písmo bylo svaté.
Asi nesnášim kostely
nutěj nás si pořád něco říkat,
něco si myslet a za něco se kát.
Na to můžu tak leda srát.
Mám radši ten přístav,
kde nejsou pravidla,
voda nabízí moc možností,
lodě se pohupují v rytmu vesmíru sem a tam
asi čekaji až příjde a vezme je na moře
And rea and moře
nový titulek do mojí životní kapitoly.
Těžko se mi tu dýchá a mám hlad
s nechutí jíst
chtěla bych číst Sylvii Plath
Sylvie, my dvě jsme stejný - ani mě moře nechce!
Vrátí mě zpět mezi kostel a přístav.
Natáhnu ruku a stopnu si kočár zpátky ke své víře.
PROTI VKUSU ŽÁDNÝ DIŠPUTÁT
Dvě důležitý věci,
který pro tuhle chvíli potřebuješ -
foťák a nový vzpomínky.
Ukázal jsi mi tajnou jeskyni
uprostřed lávového podle
hned vedle kráteru na úpatí Myvatn
- malinkou jeskyni našich duší -
Ptám se tě, co znamenaj ty klikiháky
co máš vytetovaný na boku
jsou japonský
Japonsko... tam příště, tam pojedu!
Jsou japonský jako čaje
hm,
rozsypaný čaj na těle
úhledně uspořádán
Jaká je v tom logika mi prosimtě řekni
uspořádat rozsypané?
Poznej nepoznané!
Tvrdíš tak jistě, že se naše mozky lišej o krabici s nic,
o tvý krabici se chci dozvedět víc
- chci najít to tvoje čarokrásný NIC!
S vykřičníkem!
Hledám to NIC a najednou je z nic NĚCO
Kouknu se pod sebe
vidíc nic okolo i ve vodě
nic není ve mně
nic není v tobě
vidím až na dno
tvý prelétavý duše
zní mi v hlavě
No fool No more
Celý to všechno je tak necitelně krásný,
krasně zcitlivělý nic neznamenající
jeskynní dotek.
Rozhodla jsem se uvnitř mojí krabice,
že aby to mělo nějaký grády
dneska Ti dám
svoje tělo.
Tělo za tělo,
duši za duši,
tak se to sluší
na tomhle ostrově plným lávového kamení.
Myslím na ta neustálá znamení,
říkajíc, že bych mela objevovat víc skrytých míst
uvnitř sebe
Asi se musim naučit, kdy je upřímnost oprávněná
a kdy není upřímnost ničím víc než párty trikem.
Jakou nadprirozenou vlastnost postrádám?
házet japonský čaje do vzduchu
A chuť nacházet sebe sama
při pohledu na Tebe.
Dále chci, abych ti tohle všechno mohla říct pohledem.
Pohledem z adresy Nikde
na adresu Nic.
Tak ty prej chceš létat.
Jen se proleť, můj milý,
poznej všechno nepoznané
a pak se vrať na pevnou zem
do mé náruče,
co ti dá pocit bezpečí
u tebe v místečku.
Ach další místečko,
další pokoj,
další okno,
ze kterého koukám ven,
zatímco budeš sladce spát.
Kolik těch místeček ještě uvidíme
společně odděleni
neprůhledným sklem.
U tebe by měla být prostě umístěna značka
NO CAMPING
Umíš být sám?
Sám se mnou?
Osa milý?
Fotku si radši udělám do svý hlavy
hned vedle krabice NIC
napíšu na ní magické datum 7. 7. 2017
Dvě důležitý věci,
který pro tuhle chvíli potřebuješ -
foťák a nový vzpomínky.
Ukázal jsi mi tajnou jeskyni
uprostřed lávového podle
hned vedle kráteru na úpatí Myvatn
- malinkou jeskyni našich duší -
Ptám se tě, co znamenaj ty klikiháky
co máš vytetovaný na boku
jsou japonský
Japonsko... tam příště, tam pojedu!
Jsou japonský jako čaje
hm,
rozsypaný čaj na těle
úhledně uspořádán
Jaká je v tom logika mi prosimtě řekni
uspořádat rozsypané?
Poznej nepoznané!
Tvrdíš tak jistě, že se naše mozky lišej o krabici s nic,
o tvý krabici se chci dozvedět víc
- chci najít to tvoje čarokrásný NIC!
S vykřičníkem!
Hledám to NIC a najednou je z nic NĚCO
Kouknu se pod sebe
vidíc nic okolo i ve vodě
nic není ve mně
nic není v tobě
vidím až na dno
tvý prelétavý duše
zní mi v hlavě
No fool No more
Celý to všechno je tak necitelně krásný,
krasně zcitlivělý nic neznamenající
jeskynní dotek.
Rozhodla jsem se uvnitř mojí krabice,
že aby to mělo nějaký grády
dneska Ti dám
svoje tělo.
Tělo za tělo,
duši za duši,
tak se to sluší
na tomhle ostrově plným lávového kamení.
Myslím na ta neustálá znamení,
říkajíc, že bych mela objevovat víc skrytých míst
uvnitř sebe
Asi se musim naučit, kdy je upřímnost oprávněná
a kdy není upřímnost ničím víc než párty trikem.
Jakou nadprirozenou vlastnost postrádám?
házet japonský čaje do vzduchu
A chuť nacházet sebe sama
při pohledu na Tebe.
Dále chci, abych ti tohle všechno mohla říct pohledem.
Pohledem z adresy Nikde
na adresu Nic.
Tak ty prej chceš létat.
Jen se proleť, můj milý,
poznej všechno nepoznané
a pak se vrať na pevnou zem
do mé náruče,
co ti dá pocit bezpečí
u tebe v místečku.
Ach další místečko,
další pokoj,
další okno,
ze kterého koukám ven,
zatímco budeš sladce spát.
Kolik těch místeček ještě uvidíme
společně odděleni
neprůhledným sklem.
U tebe by měla být prostě umístěna značka
NO CAMPING
Umíš být sám?
Sám se mnou?
Osa milý?
Fotku si radši udělám do svý hlavy
hned vedle krabice NIC
napíšu na ní magické datum 7. 7. 2017
MĚRNÉ JEDNOTKY
všechny moje pocity jsou tu měřeny
jednotkou o dvě hodiny zpět
Je tu pět
a jak se máš ty?
všechny moje pocity jsou tu měřeny
jednotkou o dvě hodiny zpět
Je tu pět
a jak se máš ty?
KONZERVOVANÁ PÁRTY
Byla jsem jednou na párty mladých konzervativců
a i když v názvu mají jistou ideu
pozorovala jsem bandu tupců
stojících na baru
objednávajících víno každé dívce v okolí
tvářících se že oni tomu světu prostě rozumí.
Ukázali nám šmajchl koutek
a kdosi mi vyprávěl, že píše básně
to sice znělo krásně,
ale pak mě balil přes Fáč!
Byl to hnus velebnosti!
V ruce mi zůstala vinná sklenice
a plna lásky a chtíče
rozeběhla jsem se na tramku
směr Dejvice,
abych tě viděla a dala ti pusinku.
Dveře jsi nechal zamčené.
Dobrou noc, Lásko.
Možná jsem konzervativnější než vůbec tušíš.
Byla jsem jednou na párty mladých konzervativců
a i když v názvu mají jistou ideu
pozorovala jsem bandu tupců
stojících na baru
objednávajících víno každé dívce v okolí
tvářících se že oni tomu světu prostě rozumí.
Ukázali nám šmajchl koutek
a kdosi mi vyprávěl, že píše básně
to sice znělo krásně,
ale pak mě balil přes Fáč!
Byl to hnus velebnosti!
V ruce mi zůstala vinná sklenice
a plna lásky a chtíče
rozeběhla jsem se na tramku
směr Dejvice,
abych tě viděla a dala ti pusinku.
Dveře jsi nechal zamčené.
Dobrou noc, Lásko.
Možná jsem konzervativnější než vůbec tušíš.
HEŠTÉG DEEP
Neboj je to jen sebeklam pompéznosti,
když máš pocit výjimečnosti.
Není na světě nikoho,
kdo by ještě nebyl.
Někdo má rád krupicovou kaši a radio Dixie.
Někdo si myslí, že je někdo.
Více je někdy méně.
Každý den zkoušej bezvýznamný nádech a výdech.
Jediný, co pro sebe můžeš doopravdy udělat
je pít kafe a mít svůj osobní repertoár.
Neboj je to jen sebeklam pompéznosti,
když máš pocit výjimečnosti.
Není na světě nikoho,
kdo by ještě nebyl.
Někdo má rád krupicovou kaši a radio Dixie.
Někdo si myslí, že je někdo.
Více je někdy méně.
Každý den zkoušej bezvýznamný nádech a výdech.
Jediný, co pro sebe můžeš doopravdy udělat
je pít kafe a mít svůj osobní repertoár.
POLÁRNÍ ZÁŘE
Pokaždý když jdu u nás na vesnici přes dvůr
(Pelechov 16 :D)
po těch starodávnejch kostkách,
pokaždý když se vracím z nočních radovánek
z centra Prahé,
koukám se na nebe.
Obdivuju ho,
kochám se tou nádherou a říkám si,
co všechno ještě neznám.
Na co asi mysleli všichni ti,
kdož viděli stejnou noční oblohu posetou
těmi tajuplnými tvary přede mnou.
Museli udělat stejný pohyb a místo na pevnou zem
upřít svůj chtivý pohled k nebesům.
Do neznáma.
Někdy se tak pozastavím,
aby mi neutekla jedinná nová věc či padající hvězda.
Ale..stejně mám nejradši Kasiopeu,
protože ji prostě dokážu bezpečně najít.
Jsem pohlcena krásou vesmíru!
Vesmírně mě zajímá, co všechno je nad náma.
Nad náma tma - v nás světlo.
Jsem očarována vlídnou temnotou,
ale až teď,
kdy jsem spatřila polární záři,
která tančila skrz souhvězdí Velkého vozu
a na chvilku mi vzala Kasiopeu,
se mi na okamžik zatajil dech.
Na to jsem celý ty roky čekala
a našla jsem to až když mě míjí poledne života.
Kdosi maloval na oblohu zelenočervené šmouhy,
nahodile je měnil,
topila jsem se v nekonečném úžasu.
Náhlé změny ve mně vzbudily lásku
k novým začátkům a nestálosti.
Hvězdné nebe na hlavou - zákon divočiny ve mně!
Ode dneška nevím,
jestli mi jen souhvězdí budou stačit.
Pokaždý když jdu u nás na vesnici přes dvůr
(Pelechov 16 :D)
po těch starodávnejch kostkách,
pokaždý když se vracím z nočních radovánek
z centra Prahé,
koukám se na nebe.
Obdivuju ho,
kochám se tou nádherou a říkám si,
co všechno ještě neznám.
Na co asi mysleli všichni ti,
kdož viděli stejnou noční oblohu posetou
těmi tajuplnými tvary přede mnou.
Museli udělat stejný pohyb a místo na pevnou zem
upřít svůj chtivý pohled k nebesům.
Do neznáma.
Někdy se tak pozastavím,
aby mi neutekla jedinná nová věc či padající hvězda.
Ale..stejně mám nejradši Kasiopeu,
protože ji prostě dokážu bezpečně najít.
Jsem pohlcena krásou vesmíru!
Vesmírně mě zajímá, co všechno je nad náma.
Nad náma tma - v nás světlo.
Jsem očarována vlídnou temnotou,
ale až teď,
kdy jsem spatřila polární záři,
která tančila skrz souhvězdí Velkého vozu
a na chvilku mi vzala Kasiopeu,
se mi na okamžik zatajil dech.
Na to jsem celý ty roky čekala
a našla jsem to až když mě míjí poledne života.
Kdosi maloval na oblohu zelenočervené šmouhy,
nahodile je měnil,
topila jsem se v nekonečném úžasu.
Náhlé změny ve mně vzbudily lásku
k novým začátkům a nestálosti.
Hvězdné nebe na hlavou - zákon divočiny ve mně!
Ode dneška nevím,
jestli mi jen souhvězdí budou stačit.
NUTNOST A VŮLE
Má každý verš příběh
nebo
každý příběh verš?
Má každá příčina svůj dopis
nebo
každý dopis příčinu?
Má každá láska cíl
nebo
je cíl láska?
Má každé promiň důvod
nebo
je důvod říkat promiň?
Má každá omega alfu
nebo
alfa omegu?
Bylo dřív vejce
nebo
slepice?
N
u
t
n
o
s
t
m
l
u
v
i
t
z
a
b
i
j
e
v
ů
l
e
m
l
č
e
t
Má každý verš příběh
nebo
každý příběh verš?
Má každá příčina svůj dopis
nebo
každý dopis příčinu?
Má každá láska cíl
nebo
je cíl láska?
Má každé promiň důvod
nebo
je důvod říkat promiň?
Má každá omega alfu
nebo
alfa omegu?
Bylo dřív vejce
nebo
slepice?
N
u
t
n
o
s
t
m
l
u
v
i
t
z
a
b
i
j
e
v
ů
l
e
m
l
č
e
t
PATŘÍŠ DO BOHNIC
Sanatorium mých nemocných pocitů
jsem si vytvořila v poznámkovém bloku.
Sleduji tu dva typy bolesti
ta, co posílí
ta, zbytečná.
Nikoho nejmenuji, ale znám vaše pohledy mých chorob.
Vyvíjím protilátky na cokoliv.
Pár řádků stačí, abych byla imunní
na tebe i tebe.
Vložím sem i kousek sebe.
Sebeuzdravím tu nejhorší záněty aorty,
horečku z lásky a jizvy na duši zejména.
Láska už nebude, co nikdy nebyla.
Sanatorium mých nemocných pocitů
jsem si vytvořila v poznámkovém bloku.
Sleduji tu dva typy bolesti
ta, co posílí
ta, zbytečná.
Nikoho nejmenuji, ale znám vaše pohledy mých chorob.
Vyvíjím protilátky na cokoliv.
Pár řádků stačí, abych byla imunní
na tebe i tebe.
Vložím sem i kousek sebe.
Sebeuzdravím tu nejhorší záněty aorty,
horečku z lásky a jizvy na duši zejména.
Láska už nebude, co nikdy nebyla.
ROHOVÁDOVÁ BĚLA
Chce to Pořádek nejen v hlavě
chce to pořádek i v duši
podle feng shui
prej mi to sluší
chci jen sushi
a pár ptáků
z Václaváku
to chceš
friendspich
tys to, hošku, trochu nepochopil
Já totiž chytám kluky jako pokémony
skákání, zpívání a tanec
to jediný od života chci
a osvobodit se od lásky
jsem totiž svobodná až za roh
Chce to Pořádek nejen v hlavě
chce to pořádek i v duši
podle feng shui
prej mi to sluší
chci jen sushi
a pár ptáků
z Václaváku
to chceš
friendspich
tys to, hošku, trochu nepochopil
Já totiž chytám kluky jako pokémony
skákání, zpívání a tanec
to jediný od života chci
a osvobodit se od lásky
jsem totiž svobodná až za roh
ODPOVĚĎ
Jsem statečná slečna
k tvý kružnici pouze tečna
/daleko od středu/
v binarním kódu ti nevyjádřím lásku
co můžu říct je to,
že k naší smůle
jednička je blízko nule.
/sladký jsme byli ve středu/
Bylo to zasraný ráno
a stalo se toho toho moc
málo.
/musím jít asi kupředu/
Neber mě moc vážně
i když hodně vážím -
když to tak zvážím
mám
papírovou hlavu
a betonový srdce.
Tak Ahoj, kámo!
Težko říct, jestli to za to stálo
Na konci květnových dnů
máme mnoho rozdílných snů
Jsem statečná slečna
k tvý kružnici pouze tečna
/daleko od středu/
v binarním kódu ti nevyjádřím lásku
co můžu říct je to,
že k naší smůle
jednička je blízko nule.
/sladký jsme byli ve středu/
Bylo to zasraný ráno
a stalo se toho toho moc
málo.
/musím jít asi kupředu/
Neber mě moc vážně
i když hodně vážím -
když to tak zvážím
mám
papírovou hlavu
a betonový srdce.
Tak Ahoj, kámo!
Težko říct, jestli to za to stálo
Na konci květnových dnů
máme mnoho rozdílných snů
DALAJ LÁMU
Dneska jsem videla
tebe i Dalajlámu,
Společně v boku
zboku tě pozuji,
hubená z vnitřku,
vevnitř jsem lačná
po slevě na studenta
- stále studentský léta -
a žádná lásky placenta
už není ve vzduchu.
Dneska jsem slyšela
Dalajlámu i Tebe,
fakt nevím kdo z vás mluvil
do mý duše
více tiše.
Jednoduše,
hlavu si z toho lámu
kdy jeho svatost vstoupí
i do mě.
Dneska jsem videla
tebe i Dalajlámu,
Společně v boku
zboku tě pozuji,
hubená z vnitřku,
vevnitř jsem lačná
po slevě na studenta
- stále studentský léta -
a žádná lásky placenta
už není ve vzduchu.
Dneska jsem slyšela
Dalajlámu i Tebe,
fakt nevím kdo z vás mluvil
do mý duše
více tiše.
Jednoduše,
hlavu si z toho lámu
kdy jeho svatost vstoupí
i do mě.
NENÍ KAŽDÝ JAKO VÁCLAV
A zase budou rána plná
městského ruchu
bílé labutě budou zdobit Vltavu
a já je po tisící nadšeně uvidím.
A zase budou rána plná
cigaretového zápachu
jako posledního odlesku včerejších hvězd
bude kouř v hlavě a víno v těle.
Tyhle rána zase budou plná
jarního slunce
a jeho hřejivých paprsků
setřených slz a narovnaných myšlenek.
Budou to rána stejná
jako to dnešní,
kdy cítím motýlky v břiše
postupně umírat.
Všechna tato rána vědí,
že máš oči jako tabák
A stejně jako Hrabě máš touhu
spoustu věcí zbytečně otrávit.
A zase budou rána plná
městského ruchu
bílé labutě budou zdobit Vltavu
a já je po tisící nadšeně uvidím.
A zase budou rána plná
cigaretového zápachu
jako posledního odlesku včerejších hvězd
bude kouř v hlavě a víno v těle.
Tyhle rána zase budou plná
jarního slunce
a jeho hřejivých paprsků
setřených slz a narovnaných myšlenek.
Budou to rána stejná
jako to dnešní,
kdy cítím motýlky v břiše
postupně umírat.
Všechna tato rána vědí,
že máš oči jako tabák
A stejně jako Hrabě máš touhu
spoustu věcí zbytečně otrávit.
LÁSKA ZA ČASŮ...KYSLÍKU
Sedím na břehu,
mezi dvěma světy
mezi životem a smrtí.
Vzpomínám,
jak jsem ležela v důlku u klíční kosti
a poslouchala
jak těžce oddechuješ ve svém neklidném spánku.
Srdce Ti bušilo jako blázen.
Byl jsi blázen!
Ajá?
Já šlukovala každý výdech
jako tu nejvzácnější cigaretu.
Sála jsem tvoji nevyčerpatelnou energii,
vdechovala tvůj tajemný svět.
Teď sedím na břehu.
Na místě, kde jsi usnul navždy.
A já u toho nebyla.
Nadechla bych se zhluboka a celým svým srdcem bych Tě vrátila mezi živé.
Jednou se potkáme znovu
ve světě,
kde lidské bytosti nepotřebují kyslík
a kde se sny stávají skutečností.
Prozatím Ti nechám kamínek na rozloučenou.
Není to smrt,
ale život - to, co nezná hranice.
Sedím na břehu,
mezi dvěma světy
mezi životem a smrtí.
Vzpomínám,
jak jsem ležela v důlku u klíční kosti
a poslouchala
jak těžce oddechuješ ve svém neklidném spánku.
Srdce Ti bušilo jako blázen.
Byl jsi blázen!
Ajá?
Já šlukovala každý výdech
jako tu nejvzácnější cigaretu.
Sála jsem tvoji nevyčerpatelnou energii,
vdechovala tvůj tajemný svět.
Teď sedím na břehu.
Na místě, kde jsi usnul navždy.
A já u toho nebyla.
Nadechla bych se zhluboka a celým svým srdcem bych Tě vrátila mezi živé.
Jednou se potkáme znovu
ve světě,
kde lidské bytosti nepotřebují kyslík
a kde se sny stávají skutečností.
Prozatím Ti nechám kamínek na rozloučenou.
Není to smrt,
ale život - to, co nezná hranice.
KAŽDOROČNÍ PRVNÍ MÁJ
LP 2012
Daleko, blízko, hluboko – a tedy…
to všechno, co je uvnitř mě pod nerozkvetlou třesní.
Ty jsi daleko,
mým životem teď hýbe jen datum spotřeby mlíka,
se strachem počítám zapískání pračky plné vypraného prádla.
Topím se v každých pěti minutách samoty,
pak
se odrazím ode dna jako hrdinové z Vyspaný fixy
- to aby se mi v bahně neztratily všechny mozkový buňky.
Na co mi ale jsou..ty buňky, když je nevidím a necítím,
ani nebijí - jako srdce, když si na prsa pustím hřejivou slanou vodu!
LP 2013
Možná se utopím ve svým slzavým údolí,
už jenom proto, abych lidem dokázala.
Jsou slzy jsou smrtelným hříchem?
Půjdu příkladem…
V nitru mám totiž bordel, nikdo tam neuklízí a všude je prach…
Snažím se slovy rozfoukávat vnitřní špínu, ale dokonalá čistota asi neexistuje,
leda čistota batolecí duše…
LP 2014
A Ty jsi uložen v mozkové buňce, která právě odumřela,
si prošlý mlíko,
jsi strašidelný pískot vypraného prádla, který smrdí levnou aviváží!
Jsi bezdůvodný výstřel zbraně!
Nenašla jsem v sobě, co jsem v sobě hledala...
Jako Kato v Kandidátu vět.
To je teda svět!
Jsi mým smrtelným hříchem,
nesmyslnými slovy do mě foukáš smetí
- asi aby sis dokázal, že batolecí duše má větší význam než datum spotřeby.
LP 2015
Jsi ale stále uložen blízko
blízko mého vesmíru,
kde cizí sliny na tvých rtech kolem prvního máje nemají žádnou váhu,
nikoho netíží a nic nezpůsobují…
Zato ty zapomenutý slova,
který ti zůstaly v koutku úst se odráží v každý vteřině mého dvojího života.
Já sama sem jen dobře nastavené zrcadlo a daleko od tebe vidím všechno.
Možná se zrcadel bojíš – možná jen uhýbáš pohledem,
aby ses neviděl v jasném světle nevysloveného.
Já tě ale vidím:
jasně a zřetelně,
protože si uložen
hluboko …
hluboko v mém duševním zrcadlení…
LP 2015
Existuje dokonalá čistota?
Nebo čistá dokonalost?
Jaký máš typ krve?
Batolecí? Převážně
Jaký máme datum spotřeby?
Proč existuje něco spíše než nic?
LP 2016
Nebe spadlo!
Víc detailů v jedenáct
LP 2017
Poslední skepse:
Co jsou nakonec lidské pravdy?
Jsou to nevyvratitelné lidské omyly
LP 2018
Tak už mě polyp!
LP 2012
Daleko, blízko, hluboko – a tedy…
to všechno, co je uvnitř mě pod nerozkvetlou třesní.
Ty jsi daleko,
mým životem teď hýbe jen datum spotřeby mlíka,
se strachem počítám zapískání pračky plné vypraného prádla.
Topím se v každých pěti minutách samoty,
pak
se odrazím ode dna jako hrdinové z Vyspaný fixy
- to aby se mi v bahně neztratily všechny mozkový buňky.
Na co mi ale jsou..ty buňky, když je nevidím a necítím,
ani nebijí - jako srdce, když si na prsa pustím hřejivou slanou vodu!
LP 2013
Možná se utopím ve svým slzavým údolí,
už jenom proto, abych lidem dokázala.
Jsou slzy jsou smrtelným hříchem?
Půjdu příkladem…
V nitru mám totiž bordel, nikdo tam neuklízí a všude je prach…
Snažím se slovy rozfoukávat vnitřní špínu, ale dokonalá čistota asi neexistuje,
leda čistota batolecí duše…
LP 2014
A Ty jsi uložen v mozkové buňce, která právě odumřela,
si prošlý mlíko,
jsi strašidelný pískot vypraného prádla, který smrdí levnou aviváží!
Jsi bezdůvodný výstřel zbraně!
Nenašla jsem v sobě, co jsem v sobě hledala...
Jako Kato v Kandidátu vět.
To je teda svět!
Jsi mým smrtelným hříchem,
nesmyslnými slovy do mě foukáš smetí
- asi aby sis dokázal, že batolecí duše má větší význam než datum spotřeby.
LP 2015
Jsi ale stále uložen blízko
blízko mého vesmíru,
kde cizí sliny na tvých rtech kolem prvního máje nemají žádnou váhu,
nikoho netíží a nic nezpůsobují…
Zato ty zapomenutý slova,
který ti zůstaly v koutku úst se odráží v každý vteřině mého dvojího života.
Já sama sem jen dobře nastavené zrcadlo a daleko od tebe vidím všechno.
Možná se zrcadel bojíš – možná jen uhýbáš pohledem,
aby ses neviděl v jasném světle nevysloveného.
Já tě ale vidím:
jasně a zřetelně,
protože si uložen
hluboko …
hluboko v mém duševním zrcadlení…
LP 2015
Existuje dokonalá čistota?
Nebo čistá dokonalost?
Jaký máš typ krve?
Batolecí? Převážně
Jaký máme datum spotřeby?
Proč existuje něco spíše než nic?
LP 2016
Nebe spadlo!
Víc detailů v jedenáct
LP 2017
Poslední skepse:
Co jsou nakonec lidské pravdy?
Jsou to nevyvratitelné lidské omyly
LP 2018
Tak už mě polyp!
LETNÍ LETNÁ
Byl to všechno jen bezvýznamný
nádech
a
výdech.
Zbylo mi po tobě jen pár bitcoinů
...kryptoměnu
pro kryptoromantickou ženu.
Kolik bitcoinů je potřeba na tenhle okamžik?
Každej přeci ví,
že nejhorší věc,
se kterou se může city poblázněná mladá žena potkat
je tón zdvořilé lhostejnosti.
Byl to všechno jen bezvýznamný
nádech
a
výdech.
Zbylo mi po tobě jen pár bitcoinů
...kryptoměnu
pro kryptoromantickou ženu.
Kolik bitcoinů je potřeba na tenhle okamžik?
Každej přeci ví,
že nejhorší věc,
se kterou se může city poblázněná mladá žena potkat
je tón zdvořilé lhostejnosti.
JARNÍ LETNÁ
Rezonují ve mně ozvěny
letenské promenády
Něco mě nutí být
k smrti vyděšená
Je to štěkot psa v kině
a tvůj polibek
Znovu mě něco nutí být
k smrti vyděšená
Je to noční toulání
a zjištění, že taky nespíš
Rezonují ve mně ozvěny
letenské promenády
Něco mě nutí být
k smrti vyděšená
Je to štěkot psa v kině
a tvůj polibek
Znovu mě něco nutí být
k smrti vyděšená
Je to noční toulání
a zjištění, že taky nespíš
ZIMNÍ LETNÁ
Takovýto ráno,
kdy si přečteš zprávy od přítele
a zjistíš,
že to není naprostej mentál
Tohle asi není báseň, co?
Takovýto ráno,
kdy si přečteš zprávy od přítele
a zjistíš,
že to není naprostej mentál
Tohle asi není báseň, co?
PODZIMNÍ LETNÁ
Zlatnictví - Dvořák
Trafika + nápoje
Obuv pro vaše zdraví
Oděvy pro volný čas
Starožitnosti - umělecké předměty
Českomoravská stavební spořitelna
Bar Tulipán
Letenská drogerie
Tunel
Ulice Milady Horákové
Hodiny, hodiny, hodiny
Hradčanská
Randevú
Všude samý hodiny
Korunovační
Tma
Samota
Jedeme dál
Zlatnictví - Dvořák
Trafika + nápoje
Obuv pro vaše zdraví
Oděvy pro volný čas
Starožitnosti - umělecké předměty
Českomoravská stavební spořitelna
Bar Tulipán
Letenská drogerie
Tunel
Ulice Milady Horákové
Hodiny, hodiny, hodiny
Hradčanská
Randevú
Všude samý hodiny
Korunovační
Tma
Samota
Jedeme dál
I AM A KING
Někdo chce postavit
věž bezesných nocí
- sám v sobě
já chci odstranit
povahu Annie Wilkes
- ve vztahu k tobě
Někdo chce postavit
věž bezesných nocí
- sám v sobě
já chci odstranit
povahu Annie Wilkes
- ve vztahu k tobě
SYNESTEZIE
Každou vteřinu svého osobního časového horizontu
si spojuji lidi s doteky
doteky s místy
místa s vůněmi
vůně s pocity
pocity s barvami
barvy s písmeny
písmena skládám za sebe
vznikají tím souvětí ostrých myšlenek
je to občas sladký
semtam kyselý
mám tak svůj vesmír
kterej nechápeš
a já racionálně také ne
Žiji tak za hranicí,
kterou ty nevidíš
necítíš
nenahmatáš
Zírám na detaily
- a jsem si tak jistá, že nic nemůže být jen černý a bílý -
ty se mi ukotví v paměti
a je to tak silný,
že se s tím vším nedokážu srovnat
ale fakt se těším jakej font bude mít následující okamžik
a stačí jeden tón ranního svítání
k tomu abych tě znovu líbala
na čelo Johana Sebastiana Bacha
Každou vteřinu svého osobního časového horizontu
si spojuji lidi s doteky
doteky s místy
místa s vůněmi
vůně s pocity
pocity s barvami
barvy s písmeny
písmena skládám za sebe
vznikají tím souvětí ostrých myšlenek
je to občas sladký
semtam kyselý
mám tak svůj vesmír
kterej nechápeš
a já racionálně také ne
Žiji tak za hranicí,
kterou ty nevidíš
necítíš
nenahmatáš
Zírám na detaily
- a jsem si tak jistá, že nic nemůže být jen černý a bílý -
ty se mi ukotví v paměti
a je to tak silný,
že se s tím vším nedokážu srovnat
ale fakt se těším jakej font bude mít následující okamžik
a stačí jeden tón ranního svítání
k tomu abych tě znovu líbala
na čelo Johana Sebastiana Bacha
NA PRAHU
Ustala si na prahu
Prahy
ztracená racionální myšlenka
Neví, jak se dostat do
středu
Ve středu
ve středu Pešti
už budu vdaná za pána
v černobílé
Je to fakt milé
ztratit rozum na Prahu srdce Evropy
Ustala si na prahu
Prahy
ztracená racionální myšlenka
Neví, jak se dostat do
středu
Ve středu
ve středu Pešti
už budu vdaná za pána
v černobílé
Je to fakt milé
ztratit rozum na Prahu srdce Evropy
NA VRCHOLU SVĚTA
Viděla jsem kolik krás světa...
V Londýně
- tam jsem si koupila první legíny
a vstupenku do tvýho života,
když jsi mě při návratu líbal věděla jsem,
že jednou to bude naposled.
Z Vídně
- když jsem přijela - bylo to dejavú
to byl náš konec.
Viděla jsem kolik krás světa...
V Kilkenny
- ranní irský déšť,
a tvoje fotky na fáči
který se lišily od slov v emailu.
V Pule
- kamenité pláže
měl si prostě zahraniční stáže.
V Paříži
- tam u ajfelovky mi kdosi napsal,
že na mě myslí
a já myslela na něj
i na jiné na Francouzské riviéře.
V San Marinu
- jsem byla za vílu,
kdeko ti mě záviděl
ale tys to nějak neviděl,
protože si kydnul doma!
V Istanbulu
- jsem líbala Karla na líčka
až nás z Hagie Sofie vyvedl hlídač.
V Římě
- jsem byla a viděla všechny ty krásy,
tu vznešenost
tobě po boku zářila jsem jako nejhlubší filozofova myšlenka
V Praze
- na Karlově mostě líbal jsi mě v bouřce
a byli jsme bosí a byla klidná noc.
Bylo toho moc
málo.
V Pardubicích
- náš první červnový polibek byl na nádru
a bylo hrozně světla kolem mě,
kromě tebe jsem měla navíc ještě patnáct kilo...
Nosils mi hambáče a já tě měla skoro stejně ráda jako poezii.
V Pardubicích
- jsme se taky líbali naposled
a do dneška mě zajímá jestli mezi náma ještě NĚCO je.
V Benátkách
- jsem se tě nemohla dočkat a počkat,
proč jsi vlastně nejel se mnou?
V Miláně
- v parku jsem si tě prohlížela,
jak lehce spíš a zdál ses mi šťastný
možná díky létu
ne díky mému pohledu.
V parku
- místo na čopra vzal jsi mě na procházku parkem, ty Pražáku!
Měl jsi to nejhebčí srdce široko daleko
a já si říkala, že s tebou chci zestárnout
ale tobě jsem se neukázala v celé své kráse
- ačkoliv nahou jsi mě viděl -
střípky duše ti zůstaly z vlastní vůle
skryty.
Na Letné
- překonávat komfortní zóny je někdy tak lehké,
doteďka nevíš jak hrát kent,
zato víš v jakém pokoji bydlím.
K ránu odcházíš snad trochu zasněný.
Všudemožně
- nejvíc randíček bylo s tebou!
i když jsi měl dívku, věděla jsem, jak moc mě máš rád
podporuješ mě, přebíháš zprava doleva
- abych byla na dobré straně -
ačkoliv víš, že mám srdce na pravém místě
kouzlo se ztratilo ve chvíli,
kdy sis našel chlapca.
Naivka!
V rychlíku
- jsem byla ještě nadraná z předchozí noci
a tvé oči na mě tak svítily,
říkaly si o číslo
a pak jsem prvně v životě vědomě někoho balila,
od tý doby se to se mnou táhne.
Od té doby nebyla žádná jízda tak pěkná.
Viděla jsem tolik krás světa...
povětšinou jste byli se mnou v mé mysli
bez známek důstojnosti
až na dnešek
Na Islandu
- s vyčerpáním jsem se vyškrábala na vrcholek Glymuru
a ani na jedno z vás jsem si
ani malinko
nevzpomněla.
lp 2016
Viděla jsem kolik krás světa...
V Londýně
- tam jsem si koupila první legíny
a vstupenku do tvýho života,
když jsi mě při návratu líbal věděla jsem,
že jednou to bude naposled.
Z Vídně
- když jsem přijela - bylo to dejavú
to byl náš konec.
Viděla jsem kolik krás světa...
V Kilkenny
- ranní irský déšť,
a tvoje fotky na fáči
který se lišily od slov v emailu.
V Pule
- kamenité pláže
měl si prostě zahraniční stáže.
V Paříži
- tam u ajfelovky mi kdosi napsal,
že na mě myslí
a já myslela na něj
i na jiné na Francouzské riviéře.
V San Marinu
- jsem byla za vílu,
kdeko ti mě záviděl
ale tys to nějak neviděl,
protože si kydnul doma!
V Istanbulu
- jsem líbala Karla na líčka
až nás z Hagie Sofie vyvedl hlídač.
V Římě
- jsem byla a viděla všechny ty krásy,
tu vznešenost
tobě po boku zářila jsem jako nejhlubší filozofova myšlenka
V Praze
- na Karlově mostě líbal jsi mě v bouřce
a byli jsme bosí a byla klidná noc.
Bylo toho moc
málo.
V Pardubicích
- náš první červnový polibek byl na nádru
a bylo hrozně světla kolem mě,
kromě tebe jsem měla navíc ještě patnáct kilo...
Nosils mi hambáče a já tě měla skoro stejně ráda jako poezii.
V Pardubicích
- jsme se taky líbali naposled
a do dneška mě zajímá jestli mezi náma ještě NĚCO je.
V Benátkách
- jsem se tě nemohla dočkat a počkat,
proč jsi vlastně nejel se mnou?
V Miláně
- v parku jsem si tě prohlížela,
jak lehce spíš a zdál ses mi šťastný
možná díky létu
ne díky mému pohledu.
V parku
- místo na čopra vzal jsi mě na procházku parkem, ty Pražáku!
Měl jsi to nejhebčí srdce široko daleko
a já si říkala, že s tebou chci zestárnout
ale tobě jsem se neukázala v celé své kráse
- ačkoliv nahou jsi mě viděl -
střípky duše ti zůstaly z vlastní vůle
skryty.
Na Letné
- překonávat komfortní zóny je někdy tak lehké,
doteďka nevíš jak hrát kent,
zato víš v jakém pokoji bydlím.
K ránu odcházíš snad trochu zasněný.
Všudemožně
- nejvíc randíček bylo s tebou!
i když jsi měl dívku, věděla jsem, jak moc mě máš rád
podporuješ mě, přebíháš zprava doleva
- abych byla na dobré straně -
ačkoliv víš, že mám srdce na pravém místě
kouzlo se ztratilo ve chvíli,
kdy sis našel chlapca.
Naivka!
V rychlíku
- jsem byla ještě nadraná z předchozí noci
a tvé oči na mě tak svítily,
říkaly si o číslo
a pak jsem prvně v životě vědomě někoho balila,
od tý doby se to se mnou táhne.
Od té doby nebyla žádná jízda tak pěkná.
Viděla jsem tolik krás světa...
povětšinou jste byli se mnou v mé mysli
bez známek důstojnosti
až na dnešek
Na Islandu
- s vyčerpáním jsem se vyškrábala na vrcholek Glymuru
a ani na jedno z vás jsem si
ani malinko
nevzpomněla.
lp 2016
HDD
Kudy do pohody?
ptá se Nešpor
říkám:
pusť ho do mé dimenze!
Je to tak splendidní trávit čas s člověkem,
co trpí stejným mentálním průjmem,
být rebel na plný úvazek
mě přivádí k šílenství
a ani holotropní dýchání
tě neobejme
a ani neodstraní všechny hříchy
Víš to?
Kudy do pohody?
ptá se Nešpor
říkám:
pusť ho do mé dimenze!
Je to tak splendidní trávit čas s člověkem,
co trpí stejným mentálním průjmem,
být rebel na plný úvazek
mě přivádí k šílenství
a ani holotropní dýchání
tě neobejme
a ani neodstraní všechny hříchy
Víš to?
JARO
Prší! Mávám!
Ahoj, kámo!
Je první jarní den.
Pul jedný ráno.
Mám skromný sen,
aby vypučely všechny tichý lásky
a rozkvetly společně s třesněma.
Prší! Mávám!
Ahoj, kámo!
Je první jarní den.
Pul jedný ráno.
Mám skromný sen,
aby vypučely všechny tichý lásky
a rozkvetly společně s třesněma.
NEKUŘAČKY
Tak jsme tady
ty a já
dohromady
a kouříme páva
vysockovanýho páva
Je nám ke dvaceti pěti
nemáme prsteny
ani děti
zato si jen tak kouříme páva
dvě nekuřačky
- buší mi z toho srdce -
a budou mi smrdět vlasy-
ach,
jak romantická je řeka
která mnou protéká
Tak jsme tady
ty a já
dohromady
a kouříme páva
vysockovanýho páva
Je nám ke dvaceti pěti
nemáme prsteny
ani děti
zato si jen tak kouříme páva
dvě nekuřačky
- buší mi z toho srdce -
a budou mi smrdět vlasy-
ach,
jak romantická je řeka
která mnou protéká
BLUDNÝ BALVAN
Chtěla bych tohle uchovat navždy
tuhle konkrétní chvilku
kdy mě opustil poslední.
Sbohem, balvane!
Buď bludný
a tvoř tajemství daleko od teď.
Tento i všechny před ním
jsem vzala
s každým jedním se láskyplně rozloučila
a nechala je odplavit na netradiční místa
řekou, jenž mnou protéká
By totiž divoká a stále narážela.
Dnes jsem uvnitř klidnější,
Proud se o nic netříští
trochu zpomaluje
a znovu maluje
zátiší ticha
a dech duší
Chtěla bych tohle uchovat navždy
tuhle konkrétní chvilku
kdy mě opustil poslední.
Sbohem, balvane!
Buď bludný
a tvoř tajemství daleko od teď.
Tento i všechny před ním
jsem vzala
s každým jedním se láskyplně rozloučila
a nechala je odplavit na netradiční místa
řekou, jenž mnou protéká
By totiž divoká a stále narážela.
Dnes jsem uvnitř klidnější,
Proud se o nic netříští
trochu zpomaluje
a znovu maluje
zátiší ticha
a dech duší
lp 2016
MONOSVĚT
Občas si říkám
kolik jsem toho zažila
kolik vína jsem sebou prolila
kolik energie vydala
kolik názorů přijmula
kolik básní mě okouzlilo
kolik osob mě zklamalo
kolik citů mým tělem prošlo
kolikrát jsem se již otřásla
kolikrát jsem škytala
kolik nocí probděla
kolik pohledů do blba
kolik úsměvů
kolik myšlenek jsem zapomněla
kolik životů jsem měla
Je toho tolik, že mi to splývá
Je toho tolik,
že bych nejraději zažila den,
kdy nebude nic
Nic kromě bílé a černé,
kdy všechno bude mít jasné hranice,
nebudu mít žádné emoce
Chci na jeden den monosvět
jedna síla
jedna žena
Občas si říkám
kolik jsem toho zažila
kolik vína jsem sebou prolila
kolik energie vydala
kolik názorů přijmula
kolik básní mě okouzlilo
kolik osob mě zklamalo
kolik citů mým tělem prošlo
kolikrát jsem se již otřásla
kolikrát jsem škytala
kolik nocí probděla
kolik pohledů do blba
kolik úsměvů
kolik myšlenek jsem zapomněla
kolik životů jsem měla
Je toho tolik, že mi to splývá
Je toho tolik,
že bych nejraději zažila den,
kdy nebude nic
Nic kromě bílé a černé,
kdy všechno bude mít jasné hranice,
nebudu mít žádné emoce
Chci na jeden den monosvět
jedna síla
jedna žena
POETIKA PADAJÍCÍHO LISTÍ
Ve vzduchu poletuje
poetika padajícího listí
- slyším ty verše barevného konce -
náš vzduch s tím čistí,
tak, že obere to krásný,
abych mohla o pár měsíců déle
třímat ty samé listy v bledě zeleném
Ten pohled je pro mě tak spásný,
že si jen na okamžik přeju nedýchat,
abych všechnu tu romantickou poetiku
neodfoukla do světa tlejícího listí
Ve vzduchu poletuje
poetika padajícího listí
- slyším ty verše barevného konce -
náš vzduch s tím čistí,
tak, že obere to krásný,
abych mohla o pár měsíců déle
třímat ty samé listy v bledě zeleném
Ten pohled je pro mě tak spásný,
že si jen na okamžik přeju nedýchat,
abych všechnu tu romantickou poetiku
neodfoukla do světa tlejícího listí
SPOJENÍ
Přidávám slova
stále znova
prostě jen další
další slova
Tahám je z tebe
a chci to strašně vědět,
co dělá to spojení já a ty
tak krásně napjatý.
Chci to prostě vědět,
proč se mi chce sedět
- vedle tvý duše
Charisma
- odvětíš suše
Naše neutrální konfrontace
nás směřuje do cíle,
kde
já mám kozy a ty koule.
Přidávám slova
stále znova
prostě jen další
další slova
Tahám je z tebe
a chci to strašně vědět,
co dělá to spojení já a ty
tak krásně napjatý.
Chci to prostě vědět,
proč se mi chce sedět
- vedle tvý duše
Charisma
- odvětíš suše
Naše neutrální konfrontace
nás směřuje do cíle,
kde
já mám kozy a ty koule.
INSTANT LOVE
Do úst si vložím pár těch malejch
z krabičky od slunečnic
a chci všechno vidět barevný
a chci to hned
teď
Teď a tady!
Je nás tolik mladejch,
co hledají a nalézají
svá malá místečka
ve stínu, na slunci - všude kam se podíváš
Kam si jen odložit zadek
a vzít i ty nejhezčí šaty
nasadit kouzelný úsměv
nechat se vyfotit, u tebe v místečku
tam, kde mě mysl opouští
- tebe konečně opustit
a být single s cizíma penisama.
Chci být malá holčička na obrovským prostranství,
chci tam vidět všechno barevný
jako je Polaroid.
I
N
S
T
A
N
T
Love
To jsem Já
Do úst si vložím pár těch malejch
z krabičky od slunečnic
a chci všechno vidět barevný
a chci to hned
teď
Teď a tady!
Je nás tolik mladejch,
co hledají a nalézají
svá malá místečka
ve stínu, na slunci - všude kam se podíváš
Kam si jen odložit zadek
a vzít i ty nejhezčí šaty
nasadit kouzelný úsměv
nechat se vyfotit, u tebe v místečku
tam, kde mě mysl opouští
- tebe konečně opustit
a být single s cizíma penisama.
Chci být malá holčička na obrovským prostranství,
chci tam vidět všechno barevný
jako je Polaroid.
I
N
S
T
A
N
T
Love
To jsem Já
SOUKROMÝ VESMÍR
Hvězdy jsou na nebi a lidé na Zemi.
Přišel den,
takovej normální den.
Obyčejnej den.
Jen den, kdy jsem se posunula
jinam
lehce
s grácií
s jizvami
ale s novým úsměvem
do jiného zakřivení časoprostoru.
Odklonila jsem se potichu z tvé oběžné dráhy
...zpátky k sobě.
Gravitační, tíhová
ani jiná přitažlivá síla už nás nesvazuje
...ale všechno je relativní.
Jednou Ti dojde,
že ani ze setrvačnosti na Tebe nemyslím.
Už mám svůj Vesmír
svoji Milky Way!
a Ty si zůstaň na své planetě,
kde neexistují známky života.
Hvězdy jsou na nebi a lidé na Zemi.
Přišel den,
takovej normální den.
Obyčejnej den.
Jen den, kdy jsem se posunula
jinam
lehce
s grácií
s jizvami
ale s novým úsměvem
do jiného zakřivení časoprostoru.
Odklonila jsem se potichu z tvé oběžné dráhy
...zpátky k sobě.
Gravitační, tíhová
ani jiná přitažlivá síla už nás nesvazuje
...ale všechno je relativní.
Jednou Ti dojde,
že ani ze setrvačnosti na Tebe nemyslím.
Už mám svůj Vesmír
svoji Milky Way!
a Ty si zůstaň na své planetě,
kde neexistují známky života.
NITRO
To, co ti udělali, ublížilo i mně
Vzali mi třesk mého osobního vesmíru
vzali mi místo prvního pohybu
vzali mi mé první doupě,
které mě – na rozdíl od dnešních - hýčkalo
s největší láskou, jakou jen lze dát
A co ty?
tebe řezali a pak šili
vzali ti kouzlo daru zrození
vzali kus tebe
Maminko, vzali nám toho už tolik
přesto však zůstaneme plny citu
jedna k druhé
Tímto okamžikem přebírám
zrod dalších životů
do svého nitra
To, co ti udělali, ublížilo i mně
Vzali mi třesk mého osobního vesmíru
vzali mi místo prvního pohybu
vzali mi mé první doupě,
které mě – na rozdíl od dnešních - hýčkalo
s největší láskou, jakou jen lze dát
A co ty?
tebe řezali a pak šili
vzali ti kouzlo daru zrození
vzali kus tebe
Maminko, vzali nám toho už tolik
přesto však zůstaneme plny citu
jedna k druhé
Tímto okamžikem přebírám
zrod dalších životů
do svého nitra
lp 2016
VŠEUMĚLCI
Je tomu nejedna pětiletka,
kdy jsem byla ještě malá
Hrála jsem si na vílu
obmotaná ve staré zácloně
a skotačila po zahradě
Loučila ses se mnou a slíbilas,
že přivezeš bratříčka
Já si zpívala o lásce
a měla pevnou víru,
že jednou ke mně přijde
Ta...totální láska
...žije ten, co mi jen srdce ničí,
toho já ráda mám k zbláznění...
A dnes pláčeš, protože ti vemou kousek nebe
z kterého jsme s bratrem vzešli
Neplač!
Když jsem sama ležela v nemocničním
také jsem plakala,
četla jsem Umění milovat,
a od dětských dní jsem prožila
mnoho podob tohoto milování
Láska je umění
a my s ní jsme věru
všeumělci
Je tomu nejedna pětiletka,
kdy jsem byla ještě malá
Hrála jsem si na vílu
obmotaná ve staré zácloně
a skotačila po zahradě
Loučila ses se mnou a slíbilas,
že přivezeš bratříčka
Já si zpívala o lásce
a měla pevnou víru,
že jednou ke mně přijde
Ta...totální láska
...žije ten, co mi jen srdce ničí,
toho já ráda mám k zbláznění...
A dnes pláčeš, protože ti vemou kousek nebe
z kterého jsme s bratrem vzešli
Neplač!
Když jsem sama ležela v nemocničním
také jsem plakala,
četla jsem Umění milovat,
a od dětských dní jsem prožila
mnoho podob tohoto milování
Láska je umění
a my s ní jsme věru
všeumělci
O PŮVODU DRUHŮ
Ano,
vzepřu se Darwinovi
Seru na něj
Nepřizpůsobím se
ničemu a nikomu
Ne,
já nevyhynu
Vytvořím vlastní teorii
O původu nás všech
mezi světy
v mlze aur a prán
Políbena tvrdostí a syrovostí
nepodřídím se
Nevyhniju-li nevyhynu
Heslo bude budovat moji novou teorii
o původu postmoderního člověka
Homo absurdum
neboli člověk tak absurdní,
že přežije i přirozený výběr
A zachová sama sebe
Ano,
vzepřu se Darwinovi
Seru na něj
Nepřizpůsobím se
ničemu a nikomu
Ne,
já nevyhynu
Vytvořím vlastní teorii
O původu nás všech
mezi světy
v mlze aur a prán
Políbena tvrdostí a syrovostí
nepodřídím se
Nevyhniju-li nevyhynu
Heslo bude budovat moji novou teorii
o původu postmoderního člověka
Homo absurdum
neboli člověk tak absurdní,
že přežije i přirozený výběr
A zachová sama sebe
SKORO JAKO PATERSON
Dnešní den je křehký
říká se mu pondělí
V pondělí
cítím se jako Paterson
řeku kromě devíti mostů zdobí kry
stejně jako v mém srdci
čekám,
čekám
jejich pomalé rozpouštění
jak kolem projíždí tramvaje
hlavně dvojka
se spoustou nových tváří
Kolem Dunaje
spěchám na Orientation day
abych se zorientovala
v novém městě
kde ty nejsi
A já si říkám,
co se mi to děje,
že jsem se vším smířená
aspoň pro tohle malé putování
a
dokonalost neexistuje
abys věděl
Dnešní den je křehký
říká se mu pondělí
V pondělí
cítím se jako Paterson
řeku kromě devíti mostů zdobí kry
stejně jako v mém srdci
čekám,
čekám
jejich pomalé rozpouštění
jak kolem projíždí tramvaje
hlavně dvojka
se spoustou nových tváří
Kolem Dunaje
spěchám na Orientation day
abych se zorientovala
v novém městě
kde ty nejsi
A já si říkám,
co se mi to děje,
že jsem se vším smířená
aspoň pro tohle malé putování
a
dokonalost neexistuje
abys věděl
SOCIETÉ
Tak si tak zobám zobám
benzodiazepiny
a tak makám makám
na tom, abych byla v pohodě
že nemám ani čas být v pohodě
Pusťe Neurol do kanalizace
a přesto nikdo nebude spokojen
Musíme hasit to, co uhasit lze,
ne to, co nejvíce pálí.
Amygdalo, ty krávo blbá!
Tak si tak zobám zobám
benzodiazepiny
a tak makám makám
na tom, abych byla v pohodě
že nemám ani čas být v pohodě
Pusťe Neurol do kanalizace
a přesto nikdo nebude spokojen
Musíme hasit to, co uhasit lze,
ne to, co nejvíce pálí.
Amygdalo, ty krávo blbá!
PRAGA CAPUT REGNI
Ve vzduchu je to cítit
Trdelník a Praha
Slunce a spálena srdce
Nech mě říct poslední větu
Protože i přes to všechno
jsme spojení
Máme měkký mozek a mělký myšlení
a jsme přesvědčeni o své tvrdosti
Mezi mosty
se neustále míjíme
Ve vzduchu je to cítit
Trdelník a Praha
Slunce a spálena srdce
Nech mě říct poslední větu
Protože i přes to všechno
jsme spojení
Máme měkký mozek a mělký myšlení
a jsme přesvědčeni o své tvrdosti
Mezi mosty
se neustále míjíme
STRABISMUS
Jsme součástí jednoho celku
jedné epizody
jedné kapitoly
jedné chvíle
minulé a budoucí přítomnosti
jsme součástí náboje emocí
jsme každý jedno okno do duše
každý se ale díváme na svět jiným směrem
Jsme součástí jednoho celku
jedné epizody
jedné kapitoly
jedné chvíle
minulé a budoucí přítomnosti
jsme součástí náboje emocí
jsme každý jedno okno do duše
každý se ale díváme na svět jiným směrem
AGAPÉ
Agapé
Agapé
Agapé
přistup blíž
nechť si tě prohlédu
a usoudím, zdali je to totální
zdali je to to, pro co ztrácím hrdost a pýchu
pod tíhou zpocených těl
Agapé
- to znám a zakouším
jako Ježíš pláču pro své nejbližší
bortím hranice
tvořím si zásadu
nepoddat se absolutnu
protože totální je jen
Agapé
Agapé
Agapé
- to mění běh lidských dějin
a hýbe souhvězdím
když v noci spíme
vedle sebe
každý se svými sny
Pokaždé když se podívám na hvězdnou oblohu
Vidím Tě,
Agapé
Agapé
Agapé
ty pánvičko na palačinky!
Agapé
Agapé
Agapé
přistup blíž
nechť si tě prohlédu
a usoudím, zdali je to totální
zdali je to to, pro co ztrácím hrdost a pýchu
pod tíhou zpocených těl
Agapé
- to znám a zakouším
jako Ježíš pláču pro své nejbližší
bortím hranice
tvořím si zásadu
nepoddat se absolutnu
protože totální je jen
Agapé
Agapé
Agapé
- to mění běh lidských dějin
a hýbe souhvězdím
když v noci spíme
vedle sebe
každý se svými sny
Pokaždé když se podívám na hvězdnou oblohu
Vidím Tě,
Agapé
Agapé
Agapé
ty pánvičko na palačinky!